Zátopek

Zátopek Hodnocení

Na základě 4 491 hodnocení získal film známku 80 %.

Matty: Pátrání po Ťopkovi. Tvůrci protagonistu situují do různých rolí, aniž by se dokázali rozhodnout, která byla tou životní. Někdy se projevuje jako prosťáček, který zásluhou své bezelstnosti proběhl bez větší újmy poválečnými československými dějinami. Jindy jako pragmatický sólista, který uzavřel dohodu s mocí, aby mohl běhat. Jindy jako osvícený muž pevných zásad, skvělý přítel a mentor… V různých epizodách poznáváme různé Zátopky, pro které jsou stěžejní různá témata. Jako nejnosnější a postavami v bolestně doslovných scénách nejčastěji probíraný se jeví motiv konfliktu mezi běháním a rodinným životem, rozvíjený paralelně v příběhu australského kolegy, kterého Zátopek povzbuzuje víc v udržení dobrého vztahu s partnerkou než v běhání. Stejně jako řada dalších nadhozených motivů ale není dotažený, neslouží k tomu, aby rozbíhavé vyprávění semknul. Dana se prostě smíří s tím, že její manžel děti nechce (což je trochu stereotypně v podstatě to jediné, co ji trápí), náznak partnerského odcizení vytvářející očekávání v linii ze šedesátých let (dopis, ženina nepřítomnost) k ničemu nevede. Dana se zničehonic zjeví, připraví vajíčka a znovu s Ťopkem trénuje, jako kdyby se mezi nimi nic neudálo. Film zakládající ambivalenci hlavní postavy na nezdravém zaujetí atletikou paradoxně využívá závodních scén primárně k vyvolávání úžasu (efektní běh v dešti) nebo radosti a dojetí, ne emocí odpovídajících tomu, jak zničující je běh pro Zátopkův osobní život a jeho tělo. Také závěr je přes všechny temnější tóny, které občas zazní (obvykle doslova, protože hudba nám dává dost zřetelně najevo, že se zrovna děje něco tragického, že teď bychom se výjimečně smát neměli), až příliš přímočaře pozitivní a oslavný a v podstatě vynuluje všechny ostatní otázky. Vykreslení některých postav je krom toho karikaturní (Danina moravština, dávána ostentativně najevo) a propojování scén chvílemi dost strojené (posrpnová linie slouží v podstatě jako teaser na události ze Zátopkovy minulosti – je v ní otevřeno nějaké téma, následuje flashback, v němž je toto téma víc prozkoumáno). Chápu, že některé z uvedených nedostatků jsou dané snahou co nejvíc divákům usnadnit práci a natočit svižný, vtahující, nadnárodně srozumitelný crowd-pleaser (řemeslně jde o vynikající počin) bez prodlev na vydechnutí a zamyšlení. Právě okamžiky, kdy vyprávění zpomalí, zacílí na detail a okolo podstaty problému jen krouží, namísto toho, aby jej explicitně pojmenovalo (scéna na horách), jsou ovšem těmi, kdy film získává určitou hloubku a přesvědčivost a dává zapomenout na své mnohé vnitřní rozpory.

Enšpígl: Vašek Neužil předvádí opravdu fantastický herectví. Pokud jde o děj, je to u mě stejný kafemlejnek, několik časových pásem co se vzájemně střídá mě nesedí a nikdy sedět nebude. odvádí to od emocí o od souvislého příběhu. Jinak režie Davida Ondříčka je profi, film má atmošku i silný scény, ale i když bych hrozně rád nad 3* jít nemůžu.

Přečíst celou recenzi…

RECENZE: Zátopek na 100 procent. Film, který dosahuje mezinárodních kvalit

Zátopek je film, na který česká kinematografie čekala dlouho. Pečlivě připravený, promyšlený i dotažený do nejmenších detailů, s jasným poselstvím. Divácky vstřícný podobně jako třeba Howardovi Rivalové. Důsledně zakotvený v domácím prostředí, které jen s vrcholnou profesionalitou všech složek halí do hollywoodsky atraktivního stylu. Přečíst celou recenzi…

Recenze: Sportovní drama Zátopek je nejlepším filmem Davida Ondříčka

Do detailu vycizelované herectví, precizně napsané dialogy a přehledně strukturované vyprávění jsou důkazy toho, že Davidu Ondříčkovi dobový příběh natočený podle skutečných událostí jako režisérovi a scenáristovi maximálně sedl. Nedostatky by se sice našly, ať už v práci s jednotlivými motivy (kupříkladu nevytěžené Zátopkovo zranění), nevyrovnané poutavosti filmu (linie z roku 1968 není tak zajímavá jako ostatní dění) nebo nadbytečnosti některých scén na úkor jiných (např. Ronův telefonát do Austrálie zbytečně odvádí pozornost někam jinam, naopak Zátopkovo rozhodnutí běžet maraton by si zasloužilo propracovanější pozadí), leč i tak je Zátopek Ondříčkovým dosud nejvydařenějším počinem.

Kromě domácího publika má navíc velký potenciál uspět i na zahraničním trhu, Zátopek v něm ostatně jako fanoušek cizích jazyků hovoří se svým australským přítelem po značnou část stopáže anglicky. A po dlouhé době jde o další český film, jenž obecně stojí za doporučení. Přečíst celou recenzi…

RECENZE: Zátopek znovu vyhrál. Velký příběh zdobí ryzí nenucenost

Nejen k olympijským výjevům z Helsinek včetně neskutečně nasnímaného maratonu se pak sluší dodat, že režisér David Ondříček dosáhl mimořádné vyváženosti tvaru. Tak jako je film ve svém výrazu nenucený, je současně i nešizený.

Zátopkovi nečouhá z bot laciná sláma televizní produkce, tady se s plným nasazením hraje pro velké plátno, ať se právě zvedají nadšené tribuny, nebo v tichém epilogu Zátopkovy partnerské osamělosti a čistého gesta mužského přátelství zazní „Dnes tak trochu umřeme.“

Možná si režisér vybavoval poetiku Velkého vítězství, které jeho otec Miroslav Ondříček za kamerou natočil s americkou režisérkou Penny Marshallovou. Ale Zátopek zůstal český a povedl se náramně. Po dlouhé době se zrodilo víc než běžné krmivo pro kina, totiž událost. Přečíst celou recenzi…

Chytrá finta s pohledem zvenčí, ale snímek nedrží vcelku. Filmový Zátopek skládá historky o legendě

Ondříčkovi se podařilo, že nenatočil suchý životopis, čehož se vždycky všichni obávají. Ze Zátopka dýchá lidskost a autenticita, obzvlášť díky společným scénám Neužila s Issovou. Historkovitost vyprávění ale způsobuje, že snímek nedrží vcelku — a Ron Clarke ani odnikud se zjevivší tarahumarský běžec jako narativní lepidlo nestačí.

Nezachrání to ani záliba v kreativních přechodech mezi scénami. Ten, v němž se funění Zátopka změní na rachot lokomotivy, sice hraničí s kýčem, ale dá se přičíst chytrému odkazu na to, že běžcův styl býval právě s lokomotivou srovnáván. Třeba takový přechod z pokřiků na tribuně rovnou do vzdychání během milování je už ale čistá bizarnost.

Je to hrozná škoda už proto, že Zátopek působí dojmem opravdu nákladného velkofilmu srovnatelného se zahraniční produkcí, čemuž přispívá zejména kamera Štěpána Kučery, původní hudba Beaty Hlavenkové a mohutná dobová výprava, kostýmy a rekvizity.

Nakonec jsou to jednotlivosti, kterými si mě Zátopek získal, třeba jako věrnými výrazovými posunky Václava Neužila nebo vzpurností Marthy Issové. Vůbec nejlepší formu ale Ondříčkův snímek nachází, když burácí olympijský stadion a Zátopek vbíhá do poslední zatáčky. Přečíst celou recenzi…

Recenze: Zátopek je precizní historický velkofilm, jaký tu dlouho nebyl

Zátopek je řemeslně precizním historickým velkofilmem a klasickým sportovním životopisem. Sice by mohl o něco odvážněji brousit hrany některých naznačených Zátopkových kontroverznějších poloh, přijme-li ovšem divák snímek jako umně vystavěný loveletter naší sportovní legendě, který se stejně jako titulní hrdina zkrátka zajímá pouze o běhání, není filmu Davida Ondříčka co vytknout. Přečíst celou recenzi…

RECENZE: Konečně! Filmový Zátopek dokáže strhnout

Konečně se u nás zrodil opravdu skvělý životopis, který si nehraje na kazatele velkých pravd a nesnaží se ani o uměleckou pózu. Tvůrci navíc přesně zúročili dávná slova Miloše Formana, že nejlepší způsob, jak říct pravdu, je „vyprávět ji zábavně.“

Není ve všem dokonalý, přesto se sluší napsat: Filmařská úroveň Zátopka je světová! Přečíst celou recenzi…

Recenze: Zátopek – natočil režisér David Ondříček jen poctu slavnému běžci, nebo něco víc?

Z diváckého hlediska je nicméně Zátopek typem filmu, kde všechny kinematografické složky tvoří jeden celek, z něhož nic netrčí, a sledující si tak užije dokonalý retro výlet do minulých dekád dvacátého století.

Hraje se na jistotu, obě misky vah jsou vyváženy tak, aby Zátopek nevypadal ani jako zarputilý egoista toužící jen po úspěchu, ani jako naivní člověk tu podepisující rezoluci odsuzující vraždu Milady Horákové (v případu byl souzen též první Zátopkův trenér a běžec Jan Haluza, o čemž ve filmu nezazní ani slovo), tu pomáhající kolegovi Stanislavu Jungwirthovi, aby se dostal na helsinskou olympiádu.

„Vem nohy na ramena,“ pronáší Zátopek před australským běžcem své celoživotní krédo a člověku dochází, že tohle není ten správný hrdina hodný obdivu. A nezachrání to ani motto „právě na hranici bolesti a utrpení se muži od chlapců oddělují“, za nímž stojí Zátopek a což ve filmu pronáší domorodec, kterého halucinující běžec potkává před památným finále maratónského běhu v Helsinkách 1952. Přečíst celou recenzi…